Češi jsou milovníci hub snad na všechny způsoby, zavařují je, suší, zamrazují, dělají z nich smaženici, houbovou omáčku, řízky, prostě fantazii meze nekladou a jen těžko najdete někoho, kdo houby nerad.
Když vypukne houbařská sezóna, jsou lesy narvané k prasknutí, ti rychlejší, ostřílenější a se znalí dané lokality, kde zaručeně rostou, odnáší košíky plné voňavých hříbků, křemenáčů, bedel a dalších a dalších. A na ty ostatní zbyde jen sem tam nějaký zapomenutý jedinec. Pokud si chcete opravdu pochutnat na čerstvých houbičkách, a nechce se vám trmácet křovinami a prodírat se po hustými větvemi stromů, pak si můžete zkusit vypěstoval vlastní úrodu .
Je běžnou záležitostí, že si hospodyňky pěstují na okně, balkóně či zahrádce svoje vlastní bylinky, které jsou pro přípravu jídel a pro jejich dochucení naprosto nezbytné.
Jak na to? Žádná věda, je to stejné, jako pěstování kytiček či bylinek. Ideální je truhlík s možností samozavlažování a speciální substrát, který obsahuje mycelium se zárodky žampionů nebo hlívy ústřičné. A než se nadějete, bude mít čerstvé houby. Nesmíte ovšem zapomínat na řádnou zálivku, plodnice musí mít dostatečnou vlhkost. Jinak houby žádnou speciální odbornou péči při svém růstu potřebovat nebudou.
Ideální obdobím jsou jarní a podzimní měsíce, tedy podobně, jako je tomu v lesích. Dostatek světla je třeba u všech druhů, výjimku tvoří žampiony.
Jestliže chcete mít svou vlastní úrodu na zahradě, pak můžete využít i zbytky dřeva z některého z listnatých stromů, stačí pouze udělat větší díry a vyložit je substrátem. Počítat ovšem musíte s tím, že si počkáte i několik týdnů, ale o to větší a dlouhodobější pak bude sklizeň oproti běžným květináčům či truhlíkům.
A pak už stačí se jen dohodnout, jaké dobroty si připravíte a na čem si pochutnáte.
