Smyslem sociální sítě je sdílet útržky z každodenního života. Samozřejmě je typickou lidskou vlastností vytvořit jakousi iluzi pomocí fotek, která vzniká tak, že budu sdílet pouze to nejlepší ze svého života, aby mi lidé, kteří mě na sociální síti sledují, jednoduše záviděli. Po rozkliknutí mého profilu pak nenajdete jednu jedinou fotku, kde bych vypadala ospale, naštvaně, neslušelo by mi to, nebo bych měla dvě brady. Sice mám pak dobrý pocit z toho, že si všichni myslí, jak skvělý život mám, a závidí mi, avšak netuším, že se kvůli mně trápí mladé děvče, které přemýšlí, že by si kvůli svým ,,nedokonalostem“ vzalo život.
Bohužel těmi sledujícími jsou občas mladé dívky, které netuší, že celý můj profil se absolutně nedá nazvat jako realita. Každá fotka je majitelkou zhruba tří filtrů a jiných úprav, což samozřejmě nikam nenapíšu. Tak si mladé dívky myslí, že žiji báječným životem, kde mi to pokaždé všude sluší. Nechají se strhnout virtuálním světem a začnou hubnout, vylepšovat se, chovat se jinak jen proto, aby se někomu zalíbily, aby se mi tyto mladé dívky vyrovnaly. A často se jim to nepodaří, může dokonce dojít ke kyberšikaně či k šikaně.
Pak už stačí, aby si rodiče nevšimli, že se s jejich dítětem něco děje a najednou je pozdě. Dcera se kvůli zkresleným představám o mém (i tak nereálném) profilu začala sebepoškozovat, protože zjistila, že nikdy nebude tak ,,dobrá“ jako já.
A tak fungují sociální sítě pod vlivem celebrit. Nutí nás jim závidět a srovnávat naše životy s těmi jejich. Proto se internet začíná zaplňovat reálnými fotkami celebrit a lidí ve srovnání s tím, co přidávají, aby se těmto naivním mladým stvořením dokázalo, že není všechno takové, jak se na první pohled zdá. V Česku se jedná například o projekt Za normální holky, který vede slečna, která se před lety také hodně natrápila právě kvůli sociální síti.
